10.prosince 2012
Ahoj Mirku,

zdravím Tě a celou koncovkářskou rodinu z Izraele. Po několika napjatých situacích na cestě jsem se nakonec prošlapal Tureckem, přeplavil na Kypr i ten zdolal a po 300 km po moři přirazil k břehům Izraelským v přístavu Haifa. V okamžiku kdy jsem vystoupil na pevninu, vnitřně jsem dosáhl naplnění. Nádherný pocit, ve stopách (byť po jiných cestách) apoštolů se dostat do země, která je označována jako Svatá či zaslíbená. V posledních dnech jsem doputoval do Nazaretu, poslední noc strávil zde. Nedělní poklidní atmosféra starého města, kde je nyní ohromné arabské tržiště byla naprosto úchvatná. Kostel a jeskyně, místo zjevení anděla Panně Marii, krásná konverzace s místním strážcem a to celé korunované štědrým darem anglického turisty, díky němuž  jsem si mohl dovolit pohodlné ubytování ... a to je pouze jeden den ... Dnes v Tel Avivu vyzvednout Florine za dva dny se vydáme na naše společné vánoční putování ve stopách Josefa a Marie mezi Nazaretem a Jeruzalémem.

S koncovkou se to má tak, že v Aténách se nakonec uvolili mi ji přeposlat, ale nepodařilo se mi najít nikoho spřízněného v Turecku. Ovšem neboj, už je na cestě a to přímo do místa nezasvěcenějšího, přímo do Jeruzalému, kde si ji u kamarádky vyzvednu a jejími tóny rozezním zdi místních svatostánků .... Pro mě, pro ni a snad i pro ostatní to bude velká čest ...

Mirku, přeji požehnaný adventní čas. Mé modlitby jsou s vámi. Pokoj a cestách životních. Děkuji za ochotu, pomoc ...

Petr

8.října 2012
Ahoj Mirku,

zdravím z Turecka. Po prvním týdnu šlapání příjemný dojem. Milí lidé, moře teplé, slunce stále žhne. Někdy až příliš. :-) Dnes malý odpočinek v jednom z mála křesťanských míst na cestě - dům Panny Marie nedaleko Efézu. Moc pěkné a mírumilovné místo.

Poslední zpráva ohledně koncovky je taková, že je na poště v Aténách. Nadměrné zásilky nedoručují a lidi z hostelu se moc nemají zajistit její přeposlání. Poprosil jsem je, ale nevím, nevím, tak je možné, že se po 2 týdnech vrátí zpět. Pokud se tak stane, dej mi prosím vědět. :-(

Tak tak ... tedy zatím bez tónů koncovky v Turecku ...

Fajnové dny, dobré dny pro Tebe i rodinu ...

Petr


7.ledna 2012

Mirku,
srdečné pozdravení pro Tebe a celou koncovkářskou rodinu.

Rok se sešel s rokem, jednička se překulila na dvojku a sněhové vločky k tomu čas od času hrají svůj sněhobílý blues ... :-)
Posílám odkaz na takové Vánoční poutnické ohlédnutí za 10ti měsíci šlapání na cestě životem:

Koncovka mi k tomu byla věrnou společnicí, vždy věrně a za každých podmínek byla na blízku a v okamžicích samoty mi její tóny pohladily duši. Ta druhá, kterou jsem od vás dostal do Švýcarska mě provedla cestou až do Santiaga de Compostela, kde na Štědrý den v odpoledních hodinách zahrála poutnický hlahol ... Dále Portugalsko, Madeira a celé jižní Španělsko. Ani v těch nejteplejších dnech mi neodepřela pár lahodných tónů, které mě povzbudily do další cesty. Kdekoliv jsem se osmělil zahrát pár tónů na veřejnosti, vzbudila její krása - pohledová i sluchová nebývalý zájem a údiv. Andorra, jižní Francie, Monako, Poslední melodie vykouzlenou mými rty zazněla na hoře Pilatus v nadmořské výšce více než 2100 m.n.m.

Následně jsem ji věnoval jako dárek příteli, člověku, kterému se během jediné vteřiny změnil život, kdy při autonehodě ochrnul až po ramena. Ústa, dech a nádherné tóny krouží místností. Bylo krásné slyšet první tóny, první melodii ...

Děkuji za podporu na cestě .. přeji ať je pro Tebe a všechny koncovkáře další cesta životem plna požehnání, nádherné hudby, moudrosti a lásky ...

Krásné dny ...

S láskou a přátelstvím

P o U t N í K
Poutník na Olympu

31.května 2011
Srdečné pozdravení Mirku pro Tebe a celou koncovkářskou rodinu.

Vypadá to, jako bych na vás zapomněl, ale není tomu tak. Už nějakou dobu chci napsat pár řádků, ale vždy se mi do toho připletlo něco v dané chvíli "důležitějšího". Třeba putování. Za posledních pár měsíců jsem nezahálel a opět se prošlapal o pár kilometrů na své pouti Evropou dále. Po vánočním zastavení se v Santiagu a novoročním hýření na konci světa mé kroky nabraly jižního směru proti proudu poutníkům směřujícím z Portugalska po Caminu Portuges do Santiaga. Prošel jsem krásnými městy jako je Porto, Coimbra a mnoho malých, tichých vesniček, jejichž názvy zavál čas mé zapomnětlivosti. Jeden den strávil v nejvýznamnějším poutním místě Portugalska - Fátimě. A dále pokračoval dál na jih do Lisabonu. Zimní období je v těchto krajích vlídné, ale přesto jsem se před pokračováním dále na jih rozhodl udělat "malý" odskok do trochu teplejších krajů a využil služeb nízko nákladového přepravce Easyjet a na tři týdny poznával krásy ostrova Madeira, který patří pod správu Portugalska. Krása tohoto místa se těžko vtěsnává do slov. Divokost, to je co mi utkvívá v paměti. Ostrov věčného jara, věčně zelený, podle statistik nejkonstantnější teplota v průběhu celého roku. Něco mezi 15 až 25 stupni ať je jaro, léto, podzim nebo zima. Přiložené fotografie jsou právě z tohoto místa. Koncovka mi stále dělá věrnou společnost. Pokud bych měl volit při redukci hmotnosti mého putovního zavazadla, koncovka by byla jedna z posledních věcí na seznamu, kterou bych se rozhodl odložit. Nehraji často, spíše podle svého vnitřního pocitu, nálady, rozpoložení. Na Madeiře jsem se rozhodl potěšit zapadající slunce do peřiny z mraků. Scéna, která se přede mnou odehrávala, když jsem se rozhodl strávit noc na nejvyšším vrcholu tohoto malebného místa byla dech beroucí. Pico de Ruivo, v překladu sopečná hora se svojí výškou něco přes 1800 m.n.m. byla úžasným místem. Já, pouze já, můj dech a tóny nesoucí se  po paprscích usínajícího slunce. Možná se mi to zdálo a možná ne, ale přišlo mi jakoby se červený kotouč roztancoval do rytmu toho co jsem zrovna hrál. V takových a mnoha dalších chvílích jsem pocítil nesmrtelnost okamžiku, nikdy nekončící přítomnosti. Animální radost z vlastní existence, která je či byla podmíněna pouhou existencí v sevření toho co místní příroda rozdává plnými hrstmi. Též mi zůstává v paměti krátké, ovšem krásné setkání s českými turisty, otec se synem, kteří zavítali prozkoumat krásu tohoto ostrova na kratší dobu.
Následný návrat do Lisabonu a několika týdenní putování po nekonečné písečné pláži. Přes 200 km po pobřeží Portugalska, nádherné, nikdy ne stejné západy slunce do Atlantiku, po týdnu jsem prosil, aby další den mraky zahalily tu nádheru nebo se z té nádhery zblázním. :-) Via Algarviana, značená trasa jižním Portugalskem, oblastí Algarve, též známá jako GR13. 300 km zapomenutým krajem pro turisty. Nepříliš vzdálené vnitrozemí od jižních pláží nabízí něco co se jinde hledá stěží. Klid, vnitřní klid, staveb, lidí, přírody. Všechno mlčí a přesto žije plnohodnotným životem. Krásné to bylo putování. Zapomněl jsem zmínit nejzápadnější místo Pyrenejského poloostrova Cabo da Roca, turisticky vyhlášené a přeplněné místo, přesto i tak má své místo v mém srdci. Začátek či konec GR13 Cabo Sao Vincente, nej jiho-západní bod Portugalska, vlídnost místních lidí, jejich pohostinnost, když jsem se rozhodl spát před bránou místního muzea, byl pro mě dojemná. Alcoutime, vesnička na řece Guadiana, jenž tvoří přírodní hranici mezi Portugalskem a Španělskem, místo, nebo by se dalo říci kolonie Anglických osadníků. Další mnohá setkání s příjemnými lidmi, kteří se zde před pěti, deseti, patnácti lety usadili. Kdekoliv zazněl zvuk koncovky, budil "pozdvižení". Zájem a údiv, jak kus klacku může tak nádherně znít. Kolik fotografií a videí bylo pořízeno si nepamatuji. Nejednoho Angličana, Němce, Holanďana jsem naučil slovo "koncovka". Po třech měsících opět Španělsko. Putování po planině směr Sevilla, velkoměsto, krásné. Místo, které jsem navštívil v období nejvýznamnějších křesťanských svátků, tedy umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Domingo Ramos, tedy palmová neděle, kdy jsou zahájena tradiční procesí se sochami, které znázorňují výjev z posledních třech dnů života Ježíše Krista, jsou dechberoucí. Zájem místních lidí je neuvěřitelný. Hlavní ulice Sevilly se staly neprůchozími. Nejprve jsem nechápal co se děje, ovšem následně se postupně vše objasnilo. Pro mne po mnoho dnech samoty a ticha v přírodě trochu náročnější okamžiky, ale jsem rád a vděčný, že jsem mohl vidět, slyšet, vnímat, cítit tuto atmosféru .... Sevilla je též startovním bodem jedné z cest do Santiaga a to Via de la Plata, nebo-li Stříbrné stezka neb tato cesta v dobách dávno minulých sloužila k přepravě stříbra.
Několik dní pochodu směr Cádiz, vyhlášené turistické městečko a pak po pobřeží Costa del Luz, které je naopak vyhlášené jako největrnější pobřeží. Tedy na mnoha místech surfaři, drakaři, myšleno kite-surfeři a kdo ví jaké ještě jiné sporty dnes existují. Tarifa, nejjižnější bod Pyrenejského poloostrova, místo, kde se dvě milenky potkávají. Pro mne to byl konec putování s pohledem na Atlantický oceán a začátek cesty ve společnosti Středozemního moře. Gibraltar, náročná cesta industriálním pobřežím, měla svůj smysl. Krátká návštěva Anglie, v pořadí osmá země na mé cestě, pokud počítám i 20ti kilometrový průchod Německým výběžkem. Ovšem z pohledu strávené noci to byla země sedmá. Poloostrov mnoha turistů a opic. Pro mě to ovšem bylo i příjemné setkání s místními lidmi, kostelíkem zasvěceným Panně Marii a rozšířením mých znalostí o síť tzv. Mariínských míst. V celé Evropě, v každé zemi bylo zvoleno celkem 20 významných míst, která jsou zasvěcena Panně Marii. Our Lady of The Europe pro mě byla čtvrtá zastávka z tohoto seznamu.
GR7 nebo-li E4 nejsou žádné vědecké zkratky pouze to jsou označení pro dálkové turistické trasy. GR7 je místní, tedy Španělské označení a E4 je mezinárodní označení pro pokud se nepletu nejdelší pěší dálkovou trasou pocházející celou Evropou. Začátek je na již zmíněné Tarifě a konec? Byl v Řecku, následně byla trasa prodloužena na Krétu a nyní končí na Kypru. V celkové délce přes 10500 km je skutečným rekordmanem. Aktuálně se o její celé zdolání pokouší Angličan John Hays. Letos 5000 km někam do Bulharska a následný rok druhou polovinu. Tož držím mu palce. Já, po této trase šlapu třetí týden, aktuálně blízko srdce Sierra Nevady. Po mnoho a mnoha kilometrech Španělského a Portugalského asfaltu je toto putování skutečným balzámem pro poutnickou přírodu-milovnou duši. Andalůzie, 19 procent plochy země je tvořeno přírodními a národními parky. Malé, bělobou zářící tiché vesničky. Řeky v kterých ubývá čas, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Na mnoha místech pastevci se svými stády ovcí či koz. Korkové stromy, které se tak trochu stydí, neb jim lidská ruka čas od času vezme svrchní část jejich oblečení. Ach, vůně korku. Nekonečné borovicové lesy, které byly svědky náročné práce dobývačů smůly a mnoho a mnoho dalšího.
Ještě nějaký čas pobudu ve vnitrozemí a v oblasti Alicante plánuji zamířit zpět na pobřeží navštívit přátelé, které jsem potkal na cestě a pak mě čeká putování po pobřeží až do Barcelony. Následně Monserrat, nebo-li zubatá hora se svým věhlasným klášterem, jedno z míst, které by žádný z poutníků neměl minout. A pak už cesta směr Francie, Itálie a ve stopách Via Francigeny nalézt směr do Říma. Ne nadarmo se říká, že všechny cestou vedou do tohoto významného  klenotu křesťanské Evropy.
Čeká mě dlouhá, dlouhá cesta ... tak držte palce. Myslím na vás ...

P o U t N í K

Petr

P.S: pár odkazů ...

https://picasaweb.google.com/uPoutnika/Madeira# ... pár obrázků ze šlapání po Madeiře

https://picasaweb.google.com/uPoutnika/CaminitoDelReyKingSPathCestaKralu# ... trochu adrenalinu na cestě

http://www.facebook.com/uPoUtNiKa ... stále nejaktuálnější místo s informacemi o mém šlapání

Poutník na Olympu



17.ledna 2011
Ahojky Mirku, Ivano,

mé poděkování za PFku a trochu opožděně, ale přece posílám odkaz na svoji PFku ...  http://vapiti.rajce.idnes.cz/PF_2011/#PF2011.jpg ...

Se nám ten čas valí, sice pořád stejně, to je fakt ... koukám, už je půlka ledna. Mé kroky mě donesly do portugalského Porta, kde jeden den odpočívám a zítra pokračuji dál na jih, směr Coimbra,  Fátima ... koncovka se už zajisté těší, až si bude moci písknout v sanktuáriu před Fátimou ...

Podmínky pro putování jsou příznivé, denní teploty mezi 10 až 15 stupni, pravda, mnoho deštivých dnů, ovšem déšť k nám patří neodvratně tak jako sluneční paprsky. Navleču pončo a kráčím krajinou s písničkou na rtech dál a dál .. kroky mě unášejí a myšlenky zůstávají v závětří za mnou ...

tož ... přeji krásné, nebo jakékoliv dny ... hlavně ať jsou vaše, ať jsou sladké nebo trpké ...

Srdečné pozdravení všem ....

Petr

27.prosince 2010
Dobrý den, večer nebo jakoukoliv jinou denní či noční dobu ...

po dlouhé, dlouhé, dlouhé době posílám poutnické pozdravení. :-)

Nová koncovka - je to jako boží dar. Kus přírody, který mám téměř neustále při sobě a skrze něj je možné vykouzlit nádherné tóny, které se pohupují nad liduprázdnou krajinou či rozechvívají po staletí zkamenělé sochy v božských svatostáncích ...

Sem se nechal trochu poeticky unést. Přiložené fotografie, je z místa chladného, přes 3000 m.n.m., necelých 9 hodin chůze od nejvyššího vrcholu Evropy. Ano, ano i tam se koncovka nečekaně dostala a měla možnost potěšit po tisíciletí mlčící horské velikány. Nevšední okamžik - pro mě a věřím, že i pro ty kopečky, které se bohužel fotografií nepodařilo zachytit.


Další, významný okamžik nastal, kdy jsem byl vyzván si lehce zamuzicírovat v chrámu zasvěcenému St.Foy ve francouzském historickém městečku Conques - http://en.wikipedia.org/wiki/Conques#Sainte-Foy_abbey_church. Mnich, zde žijící - Daniel, nádherně hraje každý večer po bohoslužbě na piáno. Zvuk koncovky byl v tomto svatostánku dech beroucí.

A pak, krok za krokem, bez přestání, ukrajování kilometru za kilometrem až se stalo, že 24. prosince v 16:00 poutník stanul před katedrálou svatého Jakuba v Santiagu de Compostela. Zatím toho bylo všeho tak nějak mnoho, že nebyl čas či myšlenky na muzicírování, ale zítra, tedy 28. se chystáme na hlavním náměstí, uprostřed, přímo před hlavní vstupní bránou zahrát pro radost všech bytostí.

A dál - po čtyrech dnech odpočinku, pokračujeme pěšky na "konec světa" - mys Finesterre. Zde oslava Nového roku a při něm určitě zvuk koncovky nebude chybět.

Poutník posílá pozdravení celé rodině a to nejen Ešnerovic, ale celé koncovkářské ...

Krásné, poklidné, pohodové doplutí do přístavu letošního roku a ten nový, další ... tak či onak ... ať plný radosti, přítomnosti, zpěvu, hudby a pro někoho třeba putování .... :-)

Ze Santiaga de Compostela zdraví

Petr


13.září 2010
Ahoj Mirku,

tak koncovku mám od pátku v ruce. Vše klaplo perfektně. Díky moc ... ještě si na sebe trochu zvykáme ... je jiná, je krásná ... až se detailně seznámíme bude to nádhera. Teď se tak jako vzájemně oťukáváme, uvidíme jak dlouho nám to potrvá ...

Po dvoudenním odpočinku vyrážím směr Ženeva - tak tři dny chůze. A pak hurá Francie ....:-) Ještě 1800 km a jsem tam. Si říkám zda je to k smíchu či pláči, ale teď mám zrovna na tváři úsměv. Po těch dvou dnech se opravdu těším na pokračování. Cítím jak je pohyb kupředu mojí možná i lidskou přirozeností. Uvidím co budu říkat až budu mrznout v Pyrenejích ... :-) Užívejte babího léta - tady je, i když v Čechách jsem slyšel, že počasí nic moc. Tak snad k vám taky trochu sluníčka doletí ... Pozdravy všem koncovkářům ... krásné vše ...
Petr

P.S.: a něco jako reportáže - zatím jsem napsal dva příspěvky je možné si
prohlédnout či stáhnout zde:  <zastavení poprvé> <zastavení druhé>

31. srpna 2010
Mám za sebou cca půlku Švýcarska - nádherná krajina, nádherní lidé, prostě není co vytknout ... Prošel jsem Lucernem a směřuji na Interlaken a pak dále na Ženevu ... a dál a dál a dál .... :-)

Tož předem děkuji ... posílám pozdravení celé rodině a ať se koncovkám daří ve všech koutech ...

Petr


6. srpna 2010
Dobrý den Mirku,

tak jsem tu opět s krátkým zpravodajstvím ze svého putování a při té příležitosti přikládám dva obrázky. Ten vousáč, to je moje poutnická maličkost a žena je švagrová, která mě s neteřemi již dvakrát krátce na mé pouti doprovodila.

  

Na přelomu června a července jsem překročil hranice mezi Českou republikou a Rakouskem. Kousek za kouskem jsem se dostal do Salzburgu a z něj hezky na západ. Začátkem týdne jsem prošel Innsbruckem a nyní se vyskytuji v trochu vyšších polohách - lyžařské středisko Kuthai se svojí nadmořskou výškou 2020 m.n.m. je lyžařským rájem pro místní i vzdálenější.

Teď opět sestoupím hezky do nížin a budu pokračovat směr Švýcarské hranice ... no a dále ... uvidíme.

Koncovka zpříjemňovala cestu dnes a denně a dokonce mi v Salzburgu vydělala 65 centů, neboť si mě jeden turista popletl s pouličními hráči a obdaroval mě malým příspěvkem - velmi nečekané. :-) Z toho usuzuji, že se mé hraní líbí a je fakt, že jsem už dostal pár odměn.
Poutník Petr na Vrcholu Evropy
Bohužel se mi včera stala nehoda v podobě ztráty či zapomenutí toho skvělého nástroje ... bohužel přesně nevím kde a způsob mého putování mi příliš nedovoluje se vracet a hledat.

Tož další kroky si zatím musím představit bez ní ... :-(

Přeji pohodové dny, posílám pozdravení koncovkářské a třezalkovské rodině ... vše dobré na vašich cestách ...

P o U t N í K
Petr

P.S.: včera jsem jen pro zajímavost pokořil hranici 1 000 km
P.S.S.: někde v těchto místech se budou vyskytovat též velmi nepravidelně příspěvky z mého putování, tak pokud by si chtěl někdo počíst ... http://www.kralovedvorsko.cz/cs/blogs/poutnik

9.6.2010

 

 

Vložil Miroslav Ešner